Lucka a Petr

Musím se přiznat, že tohle byla svatba, na kterou jsem dojel (trochu!) pozdě. Doslova před mým nosem zavřeli most, kterým se k hotelu jede. Přísahal bych, že cestáři měli trochu radost, když posílali do háje týpka v saku. Objížďka byla krkolomná a polknula moji časovou rezervu, jen to žbluňklo. Naštěstí nevěsta byla velkorysá, tak se nezlobila. 🙂

Byla to dobrá nálada od rána do večera se špetkou dojetí kolem obřadu. A ty podvečerní hory, když se začne světlo lámat o kopce a na krajinu padne ticho a klid. To je nádhera… Taková by měla být každá svatba!